Slunce se pozvedlo Nad černé lesy: „Mužíčku! mužíčku! Pro Boha! kde jsi!?“
Tak žena volajíc Do dveří vpadá: ,„Co tě zas čert bere, Kýho-li hada?!“‘
„Někdo nám udělal, Muži rozmilý, Aby nám kravičky Krví dojily!“
Ze dveří vyrazí – Do chléva skokem, Čtverým by divoucí Div zřeli okem.
,„Vidíš, ty svéhlavá!“‘ Muž ženu kárá, ,„To jistě skutila Babizna Sára?
Vždy jsem ti říkával, Neměj s ní spolky: Tu máš teď odměnu Za vejce, dolky!“‘
„Nevěkej!“ žena dí, „Zda se to sluší, By sahal všetečně Nevinným v duši?“
V tom někdo ze dvora O trojí noze Do chléva nahledne, Berlicí hroze:
„„Bodejž vás klůvala Na dubě vrána! Oč se tak hrdlíte Časně hned z rána?““
,„Někdo nám udělal, Hrobaři Víte! Co tomu, dědoušku, Co tomu díte?“‘
„Na noc nám dojily Mléko jak stěna: Ráno však krev dojí, Jaká to změna?“
„„Co škodí! co škodí! Buďte jen tiše, Toho vám přivolám Do samy chýše!““
Pověděl, pokynul, Aby mu dali Z nového koštěte Prouteček malý.
Dali mu prouteček, Dřevěné sítko, Procedil mléko to V malé korýtko.
„„Pojď, ženo! – zlá ženo! – Uteklá – z káry, Málo ti – zpomohou – Pekelné – čáry!
Dostav se – neváhej! Do malé – chýše, Kde se ti – krvavý – Ortýlek – píše!
Po druhé – nečaruj! Nebarvi – mlíka! „Jsouť věci – pro věci,“ Starý Čech – říká.
Pojď, ženo! – zlá ženo! – Uteklá – z káry, Málo ti – zpomohou – Pekelné – čáry!““
Tak mluvil po špitu Hrobařů Vítek, Šlehaje do krve. – Svolil mu Skřítek:
Neboť se babice, Krvava v líci, Na dvořec žejbruje, Hrozno to říci.
Vyštvali babici Hafanem z domu: Od těch čas neškodí Stavení tomu.
Cookies on Poetry Cove