Jak zvoník, jenž rád nad biblí se sklání
a v světském ruchu téměř nežije,
můj život vzbudí zvonů rozjásání,
až chrámem zazní slavné kyrie.
Kdes v báni věže dlívá zádumčivý,
kde výšin ptáci hnízda skrývají,
vdál věrným oknem zamyšleně civí,
jak zlaté stíny bloudí po kraji.
Toť jeho úděl: Někdy vzpomíná si
jak zřel jak ve snách zjevy ženských těl,
třpyt ladných šíjí, ňadra, zlaté vlasy
a skrytě slzí, kdys že tolik chtěl.
Jak zvoník, jenž rád nad biblí se sklání
a v světském ruchu téměř nežije,
můj život vzbudí zvonů rozplesání,
až chrámem zazní slavné kyrie.