Než vzplá zas luny jas,
má sestro snivá,
můj láskou chorý hlas
tmě svůdné zpívá.
Zpěv poslyš o rukou
jak narcis něžných,
rtech, které trpně žhou
i ňadrech sněžných.
Mne utěš v bolech mých,
jež přání souží
a v slovech perutných
tě líbat touží...
Než vzplá zas luny jas,
milenko nyvá,
můj láskou mroucí hlas
tvé srdce vzývá...