Na temném prahu
nového věku
rozpínám paže
k tobě, můj světe,
do hvězd zrak hroužím,
abych jak z knihy
vyčet’ z nich děje
budoucích lidí.
Slyš můj zpěv slunný,
kterým mé srdce
v plamenech jásá
a dej, bych vzlétl
z popela staré,
přežilé doby,
zmládlý jak fénix.
Volně chci vznést se
na křídlech ducha
k Bohyni – slunci,
kolem níž tančí
při hvězdné hudbě
oddané světy
vesmírnou síní.