Kol kouzelných zahrad jsem šel
a krásné víly v mysli měl...
Však uzamčena zahrada
a stezka v bláto zapadá.
A marně tlouk’ jsem na portál,
nikdo mi neřek: „Vstupte dál.“
A zádumčivý archanděl
ve věži safírové pěl.
Tu světlo kmitlo v dáli tmou,
žel, shaslo brzy přede mnou.
Jak bludný princ jsem krajem šel,
můj návrat nikdo neslyšel...