Chci opájet se rtoma růžovýma,
v nichž vidím růže krev se zaskvěti!
V tvých očích svůdný paprs’k léta dřímá,
tvé tělo svádí v smyslů objetí.
Ó, ženo, půvab tvůj mne pouty jímá!
Dech růží cítím vstříc mi voněti –
Chci opájet se rtoma krvavýma,
jež podobny jsou květu poupěti.
Chci rozpoutat tvé zlatohnědé vlasy –
v nich usnout jako keřem ověnčen,
by po bouři zlé hlava oddechla si
a procítila léta žhavý sen.