ŽIVOTU

Živote bohatý, skvoucí: V oblačných radostech světských, které nás úsměvy blaží, v žíravých mukách a strastech

klopotné vezdejší pouti, v opojném vzrušení lásky nebesa otvírající, v šumění křídel, jež básník

rozpíná opojně vzrušen za zvuků sférické harfy, v úrodných pochybách ducha teskného občasným zmatkem,

v účelné únavě těla pod tíží polibku tvého, v úmrtích, z nichž opět vzchází nezmarná naděje v život,

žehnám ti za sladké věno: smyslovou schopnost. V lijavci výtrysků květů ze země vyvěrajících,

v barevném světélkování klidného hvězdného moře, v zázracích přírodních zjevů plnících nadšením nitra,

v bludišti mistrovských skulptur, obrazů všech dob a věků, v čarovném jiskření pleti vnadného ženského těla,

v pohledu objímajícím města a hory a vodstva, bídu a bohatství lidské, žehnám ti za sladké věno:

nádheru zraku! Živote vševládný, mocný: V chaosu vichřice zvuků, v jediný vyznívajících

úchvatný, velebný chorál, v poplaších válečné vřavy, v houslovém andante ptačím, v přednesu hudebních skladeb,

v hukotu neznavných strojů, v živelné vesmíru hudbě, která nás protéká, pojí, mluví k nám tajemným retem

neslyšnou, nadhmotnou řečí, žehnám ti za sladké věno: nádheru sluchu! V upřímném objetí hmoty

přečasto tvrdé a drsné, v boji, jejž nabízíš tvorům hladovým doteků věcí, v závratné hostině těla

milencem dotýkaného, v nevinném laskání děcka, matka jež na klíně hýčká, žehnám ti za sladké věno:

nádheru hmatu! Živote zázračný, světlý: V lahodném přílivu vůní, kterými z jara a v létě

zaléváš kytici zemskou, v proudění rozkladných pachů, které zas v proměnách skrytých mění se v oceán vůní,

žehnám ti za sladké věno: nádheru čichu! V hojnosti pokrmů zemských, jimiž dar ducha nám zkvétá,

v nápojů zázračné síle, těly jež účinně proudí, v požitku dráždidel svůdných nervů tkáň rozchvívajících,

žehnám ti za sladké věno: nádheru chuti! Živote vysoký, slavný: přese vše překážky bytí,

kterými zdobíš nám cesty, přes prohry, osud jež chystá, k novým by vzpružil nás činům, přes krutou bídu, jež bývá

nejčistším řečištěm krásy, přese vše zoufalství plané, k němuž jsou dohnáni lidé, aby tím poznali spíše

ovoce lásky tvé věčné, žehnám ti za sladké věno: dar lidských smyslů!