Já znám ty kraje trapné samoty!
kde tupé šero sluje obývá
a ledovce své hroty zvedají.
Já znám ty kraje chmurné samoty!
kde větry vějí rozcuchaným vlasem,
jak hrůza neznámá, jež z dálek přichází
a z údolí, kde vše je stlačeno
neklidné plameny chvílemi vyšlehnou...
Chýž sněhy zasutá se tulí ke skále
a tiše naříká... Nikdo zde nežije.
Ach, já znám kraje trapné samoty!
kde nic už neroste než bídná kleč,
z pod balvanů, jež visí nad srázy,
nad těmi stržemi, kde leží mrtvoly.