Znám kraje smutně širé samoty!
kde slepé šero sluji obývá
a ledovce se snoubí s oblohou;
kde vítr těká vlasem zcuchaným,
jak hrůza, která z dálky přilétá
a pod sněhovou plání, v roklině
chýš zimomřivě k vrchu tulí se.
Ó, znám ty kraje širé samoty!
kde osamělá protěž živoří
kdes na skále, jež dumá nad srázem
a civí v hloub, kde stlívá mrtvola.