Sníh vysypal se z nebe;
zem zkřehlá, kterou zebe,
se choulí v kožich bílý,
a vítr, neposeda,
se s lože svého zvedá
a na klouzačku pílí.
Mdlý měsíc neduživý
se skývou mraku živí
a podobá se bledé
a vážné tváři ženy,
jež máchá vetché pleny
v mhy řece stříbrošedé.
Kraj na kře přítmí pluje,
mráz na sklech květy snuje,
když ulicemi kráčí;
však doma kamna hřejí,
báj dětem vyprávějí
o zimním obru-spáči.