Zima je v kraji, ledový vítr
věje po širých, mlčících ladech –
stráně jsou holé, žluté jsou lesy,
nikde ni tvora.
Kolkolem všude sněhové pláně,
krajinka tone v bělounkých mlhách,
všechno je bílé, tklivé a mrtvé,
strnulé mrazem.
Havranů skřekot prolomí mrtvo,
pak zas je ticho, hrobové ticho. –
Z chmurného nebe bez tepla svítí
krvavá lampa.
Závěje všude, neschůdné stezky,
samoten kráčím, zmítán zlým větrem,
vzpomínám mládí, a je mi teskno,
teskno až k pláči.