Žhne léta prudký žár na pole, na lada,
za vlnou pastvisk, luk se zvedá kostelík,
pár kaštanů, pár střech, ovocná zahrada.
A nad vším slunce plá, to slunce zářící,
jež procezuje zář svou stromky na rybník,
jenž zpola zarostlý je třtinou, ostřicí.
Pach dvorců... Skřehot žab se mísí v ptáků zpěv,
kdes kohout kokrhá... vůz skřípe... štěkl pes...
sem tam po silnici se mihne selky zjev.
A vdáli dokola se modrá horstva lem,
z návrší v údolí omamně voní les,
a člověku se zdá, že vůkol celá zem
v zakletou pohádku se proměnila dnes.