V tvých citech proudil svěží horský zdroj,
však v hrudi mé vřel moře nepokoj.
V tvých pohledech se pestřil smavý luh,
však v budoucnosti můj se toulal duch.
V tvých slovech zvučel sladký bzukot včel,
však v sluchu mém ryk bojů lidí zněl.
V tvém stesku vytušil jsem rodnou zem,
již zapomněl jsem poutí vesmírem.