Ženci na polích
nad zlatem klasů
jsou sluncem prozářeni.
Jsou jak stromy nachýlené
nad vlny řeky,
v níž zhlížejí sílu svou,
laskají,
kosí
úrodu země
chtivýma rukama,
jasným paprskem očí.
Cítí,
že je to poklad roku,
který země schraňuje lidem.
Proto zpívají
ženci,
když žnou,
a podťaté klasy
jim odpovídají,
jako jívám na břehu
vlny řeky prchající