Když večer na mou hlavu sahá,
a závoj šera na vše splývá,
tu mnohá píseň v duši zpívá
o mládí.
Když večer v šerém parku sedím,
a vítr šeptá sporou travou,
tu táhnou mojí smutnou hlavou
mdlí snové.
Když nad krajem se večer snáší,
a záře luny nivy zlatí,
ó, pak se vždycky ještě vrátí
mé touhy.