Usnulá voda sněním zelenavá
se matně leskne v mořské zátočině
jak relikvie odumřelých tužeb
planého mládí.
Stráž věrných palem trpělivě čeká
na němém břehu... Sotva valné moře
svou bludnou vlnu jako sdílný pohled
sem občas vyšle.
V ten přístav stínů, který za večerů
rád navštěvuje putující měsíc,
dech zlobné bouře zapudil můj koráb
zbavený mužstva.
Zde na palubě dumám o zlých ztrátách.
Nech snění, plavče, napni plachty vůle!
Hle, moře láká, dálka otvírá se...
Zkus ještě štěstí!