V oněmnělých chodbách sirých údolí,
tam bloudím ve svém snění nejradši;
kde vánek v listí olší zápolí
a šero bývá hebké, nejsladčí.
Tam z rozvalin se plazí kradmé sny,
by strašili svým zjevem okolí,
když měsíc v plášti sešlý ponocný
vychází s lampou svojí do polí.
Tam naslouchám, jak vítr blouznivý
si hledá cestu mezi topoly,
a měsíc provází ho na nivy,
když s věže Noci půlnoc hlaholí.