Ve stromořadí sirém údolí
rád toulávám se s přítmím večera;
zde vítr s listím snivě zápolí,
a jako eben hlaď je jezera.
V tmě divých křovin zjevují se sny,
by postrašily lidi z okolí,
když bledý měsíc, bdělý ponocný,
si se svítilnou vyjde do polí.
Tu pozdní chvílí vítr bázlivý
si hledá cestu mezi topoly,
a měsíc jde jej vyvést na nivy,
když s věže Noci půlnoc hlaholí.