Jak noc a úsvit, tak je moje říš,
je tma a jas; tam duše bloudí v snech
nizounkou travou; sotva uslyšíš
z těch něžných prsou vystoupiti vzdech.
Hrobové ticho, vládne v rokli skal!
Ale když divý vichr v místech těch
příšernou bouři někdy rozpoutal,
tu zdá se ti, jakoby v skalních zdech
se tvému strachu kníže Pekel smál.