Sad šperky zdobil se a paprsky se skvěl.
Kraj luzných nadějí kvet’, jasem omlazen.
Máj, svlačci ověnčen, když kolem vily jel
a vhlédl do oken, na tvářích úsměv měl.
Žeh’ blankyt safíry a jara vonný sen
z niv loubím verandy do naší síně sel
a k harfě, na kterou jsi hrála, roztoužen,
skryt v růžích milostnou svou píseň vroucně pěl.
Má duše zářila, když souzvuk tvůj jí chvěl,
jak slunce blažící, jež vzplálo z mraků dum,
a průvod přeludů s hvězd dálných přicházel,
by žehnal lásce mé a vděčným pohledům.
Prch’ hlouček šťastných jar... Sad píseň zapomněl.
Kraj luzných nadějí chřad’, stínem obestřen.
Máj, svlačci ověnčen, když kolem vily jel
a vhlédl do oken, jen tajně zaslzel.