Ni svitu hvězd; kraj dříme v temnotách,
i měsíc zapad v mraky kamenné,
ni cesty vidět k městu vedoucí;
mlč, duše, sni a sepni ruce své!
Jak Nuda temno svírá duši mou,
je večer tmavý, širý, bez konce;
v náruči stínů klesám omámen;
viz, duše má, tak hynou básníci!
Giganti noci kyje zvedají,
tam v dáli hoří rudé hranice.
Ó, zalkej, duše, která umíráš!
Na život mysli, který zhasíná,
nech zaznít výkřik nocí tragickou,
by zatřás nebem, zemí, hvězdami!