Ó, krásný živote! Proč odsouzen jsem k hladu,
proč září jablka ve Venušině sadu?
Ach, moje bolesti jsou širé jako moře!
Ó, nebe, propasti, kdo vypoví mé hoře?
Samoten, opuštěn na skalním mysu hynu
a věčně trápím se; ach, kdy si odpočinu?
A moje samota mne zabíjí a kruší –
Kdy, Bože, vyprostíš z těch okovů mou duši?!