Narodíš se a vdechneš svět zjevů,
zemřeš a rozplyneš se jak socha z dýmu...
Balancuješ na zeměkouli s hlavou zvrácenou do vesmíru,
loutka, již pohání paprsek neznámé síly
na otáčivém jevišti sluneční dráhy.
Tělo víže ducha jak smolinec radioaktivní prvek,
když se uvolní, vytryskne jako raketa,
která nezná závor prostoru ani času.
Učenče, nevíš nic, ač hlodáš na všem,
jsi jak dětský ukazováček,
jako motýl v kukle,
jako sůl v moři