Mé dumy šílí jako tišší blázni
a poletují trudně komnatou
a jejich oči mihají se v bázni
před pavučinou v síni rozpjatou.
A pavouk číhá... kterou nejdřív lapne...
teď skok a už se na ni vyřítí.
Sny prchají.... Zas vládne ticho trapné:
Vidíš, má milá, musíš zemříti!