Je letních dnů to sladký, snivý žár,
jenž dnes se písní vlil ve sloky mé!
Já miluji teď kraje zářivé,
já cítím kouzlo dávných, zašlých jar.
Mně zdá se celý svět jedinou zahradou,
kde růže kvetou barev ohnivých,
jež vydechují nyní z veršů mých
svou vůni silnou, žhavou, zázračnou.
Teď paprsky a písně mám já rád,
sny přírody, té velké, tajemné,
jimž naslouchal jsem v snech svých tolikrát.
A všude slunce, zlaté slunce zřím,
jež oblévá svým světlem kouzelným
zjev krásný, sličný sladké ženy mé!