Ó Bože touhy, osvícení,
jenž vidíš planý život můj
a měříš propast utrpení,
mně poznati dejž úsměv svůj.
Mých tváří růže zlý mráz vzal mi,
mých očí blankyt marně zlát,
ach, vyslyš rtů mých hořké žalmy,
až s pouště nitra počnou lkát.
Viz choré srdce, jež se souží,
s ním, Hospodine, soucit měj,
mír jemu sešli, po němž touží,
klid jemu, dárce všeho, přej.
Ó Bože velký, všemohoucí,
zři s výšin hvězdné moudrosti,
jak spínám k tobě ruce mroucí
z vln šedých moře všednosti