Noc blízka je. Zrak sotva cestu zočí.
Na očích poutník ruku spánku cítí.
Na kozlíku usíná vetchý kočí
a z pustých dvorců zaznívá psů vytí.
Vůz dutě skřípe. Dál to svahem spěje,
v topolech táhle skučí vítr divý,
nad močálem se bludný plamen chvěje,
a bílý měsíc v okno vozu civí.