Kam, teskná duše, zbloudila’s?
Nad městem zbled’ již noční stín.
– Zvábil mne z komnat luny jas,
Zhalil mne v závoj nevěstin...
Tož mně, má duše, odpověz,
Proč je tak náhle něm tvůj ret?
– Shlédla jsem cestou smrt svou dnes –
Každý je zaklet, kdo ji shléd’...
Hlas tvůj, má duše, zdá se chvět!
Proč klopíš k zemi oči mdlé?
– Shlédla jsem v tůní zrcadle
Mrtvé své vlasy zešedlé...