Ve chvílích extase vidím se státi
na strmé hoře, že mraků se chytám,
abych se udržel na hrozné výši,
a duše má slyší hučící hvězdy.
Tu zapomínám na pozemské kraje
a práhnu po věčnu, posetém slunci,
a duše má, slyšíc hučící hvězdy,
své paže rozpíná k tajemným dálkám.