Přál bych si žíti v rytířském věku,
kdy ještě v světě sídleli reci,
a jejich přílby z jasného kovu
jak drobná slunce blýskaly v sečích;
kdy kvetly hrdé, vznešené paní,
jež znaly líbat oddaně, vroucně
rty smělých mužů, věnčených slávou;
kdy pěvec v noci, vábící k schůzce,
skryt v stínu věže chmurného hradu
pěl svůdnou píseň při loutny šeptu
zpit krásou vděků zbožněné ženy.