Jak leknín snící na hládi plesa,
já tebe našel na cestách žití.
Já viděl tvoje veliké oči,
já líbal tvoje upřímné oči
ve svojich loktech.
A v noci měsíc tesklivě zpíval:
Proč nenechal jsi květinu kvésti?
Byla tak krásná a nyní svadne
ve tvojich loktech.