A z hlubin ocean o krásách plavby zpíval
do snění kajuty, kde spaly žádosti,
a obzor nadějí se vábně rozechvíval
za jitřních červánků mé trudné mladosti.
I zvedla touha má Snu lodi kotvu v pýše
na vlnách tajemství, jež z dálky plynuly,
mé stesky na břehu se shromáždily tiše,
by šátky na cestu mně sbohem kynuly.
A duše vyplula v svém jarém rozdychtění,
když vítr osudu v klid plachet zavolal,
modř nebe rozvila se v slibné záři denní,
a hrdě na stožár jsem rudou vlajku dal.