Jen tuto mohla povstat ona báje.
V těch chladných výších strmých pohoří,
odkud je vidět rozespalé kraje
a pestré vlajky lodí na moři.
Zde nádhera je svadlá jako v hrobě
i dávný stesk, jenž bytostí se stal,
je jenom smutný horal, který sobě
zazpívá někdy v šeru chmurných skal.
A stará salaš dumá v horstva klínu:
čeho jsi sobě někdy z duše přál,
hle, všechno máš. A jsi-li schopen činu,
je nyní čas, bys život dokonal?