Pouští noci jdou dva hlasy:
Komu dát mám vábné vlasy?
– Miláčkovi dej k hře vlasy:
srdce slastí rozbodá si.
Komu dát mám chtivé dlaně?
– Štěstí smíchu dám ti za ně.
Komu dám žár svého hledu?
– Touh vrak pohřbím v jeho ledu.
Komu dám rtů poupě zvoucí?
– Mozek vyssaj, krev z ran vroucí.
Komu z vás dám ňadra malá?
– Nic již nemám! Vše jsi vzala!