Ty chvíle se navrátí; v měsíčných nocích
přijdou jak žebráci v schátralém šatě
a zakřičí do oken drsnými hlasy. –
A tehdy se zavru do nejzazší síně a budu se modlit...
Budu jen vidět jich vychrtlé líce.
Budu jen tušit jich šilhavé oči.
Odpoutám psa a vyštvu je z dvora.
A zavru pak okna paprskům luny.
Své ucho přitisknu k zavřené bráně
a budu naslouchat s bušícím srdcem
divokým kletbám a výhružným slibům...
A zatím co venku se rozlehne chechtot,
rozsvítím kahan a sejdu do sklepa,
bych spustil se na dno vypráhlé studny...