Ach, proč jsem jen neposlech bodrého starce?
Domov jsem opustil.
Nemožno teď již se vrátit.
Minulost zavrh jsem.
Nyní mne svědomí mučí.
Trpce mi vyčítá. Radost se uhýbá s cesty.
Nuž vzdorovat budu a srdce podrobím vůli.
Však v záchvatu hněvu
cos bledého žaluje v nitru.
Vím. Lítost chvil zrazených.
Kdy se jen zbavím té tíže?
Ve snech či v životě?
Budu mít odvahu k tomu?
Ach, proč jsem neposlech.
Nyní již nelze se vrátit