Ach, proč jsem jen neposlech moudrého starce?
Palác jsem opustil. Nelze mi více se vrátit!
Všechno jsem zavraždil. Nyní mne svědomí mučí.
Všechno mne proklíná. Všechno se vyhýbá s cesty!
Ach vzdorovat budu a srdce své zahrabu v skály.
Cos bledého v duši mé procitlo uprostřed hněvu.
Vím! Lítost! Vše napravit... Ach, kdy se zbavím té tíže?
V hrobě?!... Ve snech?!... Myslím, že marno je všechno...
Co bylo schopno života, dávno je mrtvo.
Ach, proč jsem neposlech’. Nyní už nelze se vrátit!