Co mi dala země?
Němý měsíc bloudí
zádumčivým hvozdem,
mrtvé touhy straší
v opuštěných skalách –
tvrdý osude zlý...
Svírám pěsti;
z očí srší oheň –
Nič!
Blesky.
Tehdy z nitra země
vylézají obři,
stavějí z hor schody:
„– tam jsou bozi.“
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.