Tajnou chodbou vkročil jsem
v přítmí čekajících sálů.
V rakvi ze skla zočil jsem
vílu v síni dávných králů.
Vzbudil jsem ji pocelem
– pannu v říze sněžné běli –
toužně vzdychla: po celém
sále zkvetly asfodely.
Čárný květ mi otevřel
dvéře zázračného sadu:
blankyt kvily viol zněl,
tyrkys moře hořel vzadu –