Ode dne ke dni
jsme poutáni k věčnosti všední,
v té ukládáme si vědění, umy,
k ní putujem’ na výzkumy,
žasnem’, když někdo z nás udivil svět,
že bližní své pověstí přežil o tisíc let,
sníme o hrůzných pohromách světa,
kdy bude po našem plemeni veta
a zbydou jen bědné trosky a zkazky
bývalé pýchy a lásky,
zatím co Vesmír, neznaje času, kolotá stále
dále a dále..