Stezka se ztratila v močále.
Přede mnou chodba je ve skále,
neschůdná, studená chodba.
S nejistým pohledem dítěte
vstoupil jsem do skály zakleté,
do skály zakletých duší.
Neplálo slunce, nevoněl kraj,
nepěli ptáci, nešeptal háj,
veliké ticho zde vládlo.
Tázavě stanul jsem v temnotách,
nějaký stín se za mnou táh,
oděný v zvetšelý rubáš.
Chodba se ztrácela ve skále.
Sova kdes houkala v močále,
jakoby někdo umřít měl.
Pojednou slyšel jsem temný pád,
a kohos vášnivě naříkat,
vášnivě do dlaní za mnou – –