Jsi ukrytý na našich polích,
kam zbloudils v pravěké době,
tam někdy tě náhodou najdu
jak kosmu ztracenou slzu.
Tvá ponuře zelená barva
snad upomínkou je noci
na cizí a vzdálené hvězdě,
z níž kdysi přilét jsi na zem,
bys čekal, až pozemský poutník
se jednou zadívá zbožně
tvým dumavě zeleným okem
v taj bratrské, dálné hvězdy.