Hlava mi klesá.
Zmírám..
U lože bdí má matka.
A v matném světle lampy
zřím obvazy a léky. –
Jsou bez vlády mé ruce..
Ó nevýslovná žízeň..
Jak otevřenou ranou
z těla proudí život.
Se smíchem ověnčuje
Smrt vavřínovým věncem
mé čelo.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.