– V zrak duše závoj přítmí pad’...
Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad.
Tam v stříbře luny rozvíjí
se bílý záhon lilií,
a víly k stonům louten mdlých
v rej pílí v dlouhých alejích,
kde dřímou bájní ptáci.
– Hle, vůně nyjí ze zahrad.
Pojď, půjdem’ květy natrhat.
Tmou víly šílí v tancích svých,
je teskno v sirých alejích.
A zámek v hávu večera
se shlíží v oku jezera.
Sní před ním bájní ptáci.
– Vždyť mužem’ také tancovat.
Pojď, půjdem’ zpívat do zahrad.
V snech vodotrysk lká večerem.
Spí sivý blankyt s jezerem.
Nech rozkvést, milá, nyvý smích
v mých sněhobílých liliích.