Již pozdě navečer jsem pustým krajem šel.
Kdes v dálce setmělé jsem přízrak uviděl.
Mlýn příšerný to byl, zjev mrazný hrůzou svou,
pruh stezky nevlídné ved’ k němu bažinou.
Na černém pozadí mlýn onen růst se zdál,
a v křídla ohnivá dech zloby času vál.
Ta kola točila se v tanci divokém,
v tmy moři nesmírném a v tichu hlubokém.
V nich, v směsi šílené, jsem uzřel vpletená
mdlá těla blouznivců, sny jejich zmučená...