Má drahá,
mé srdce září,
když tebe vzpomenu.
Krášlím náš domek,
bych příchod Tvůj oslavil.
A moje myšlénky, stonavá děvčátka,
hovoří se mnou o Tobě –
a vyptávají se:
„Snad dnes, anebo zítra?...“
A běhají každého jitra
na zelený vršek,
aby Ti běžely s jásotem vstříc.