Vděčen jsem, že se dožívám doby,
kterou jsem tušil v jinošském snění,
o níž jsem přemýšlel za svého mužství,
o jejímž svítání často jsem zpíval
v překladech z Whitmana, v Traubela věštbách,
stejně jak ve vlastních podnětných verších.
Věřím, že lidstvo jde k správnému cíli,
že se chce obrodit k lepšímu zítřku,
v kterém již nebude ponižovaných,
v kterém vše bude spravedlností,
v kterém si budou pomáhat všichni
v upřímném, nezištném porozumění
k rovnosti, k volnosti, k osvobození
z rezavých okovů starého řádu,
v kterém již násilí nebude vládnout,
jednotlivcova zvůle a rozmar.
Věřím, že lidé poznají posléz,
jenom že v nich je pravda a síla,
která si dává zákony sama,
jichžto však musí poslušni býti,
aby už nikdy v budoucnu, nikdy
nevrátila se poroby doba.