Důvěrné styky nás pojí:
mne a vonící stráň,
uléhám na ni denně
s milenkou svojí:
úsměvy a zpěvy
platíme jí daň.
Jako teď: luční koník zakroužil vzduchem,
chřestí jak dětský aeroplánek..
snesl se v travnatý stánek.
Silnicí pod strání
laviny prachu se valí,
auto vztekle jim prchá a štěká,
z rozmaru pocestné leká.
S milenkou hledíme dolů a v dáli,
hledáme vlídné vesničky,
které jsou jako jesličky
z barevné stavebnice.
Zdá se, že širý svět obejme směle
naše náruč a přivinout vřele
jej na srdce může..
A přece: oči zastihly právě,
jak klesá uvadlá chudobka v trávě,
shýbám se, cítím, jak paže se chvěje,
jak těžký je mroucí kvítek mé ruce,
jež před chvílí chtěla svět obejmout prudce
a nyní nemůže udržet ani
květinku na slunné stráni