Ve víru městského ruchu,
jímž zrak se znaví,
někdy si maluji v duchu
obrázek smavý:
Obzory volna s úsměvů nebem,
pole, jež voní zrajícím chlebem,
návrší, potok s loukami, s lesem,
stráň, jež se šatí růžovým vřesem,
v dolině kostel, pokorná víska...
Venkove, venkove,
očím se po tobě stýská.