Duch všeho mne vede a sílí.
Cítím někdy, že procházím hmotou jak paprsek.
Hvězdy jsou blíže nežli písek na cestě
a zdá se, že rostu všemi směry vesmíru.
A když vhroužím se do oken lidí,
jako bych četl ve vrstvách země,
jež je knihou dějin našeho světa
i všechněch světů, jež jsou nebo byly.
Každá květina, kterou trhám,
byla již nesčetněkrát utržena a zvadla
a přece roste a kvete vždy znova
jako ptáci na větvích stromů
a drahé kameny v srdci země
a život a tvorstvo a záře.
Neb věčné je vesmírné jaro